Idealna para in Africa 2008

To jestli je to pravda se ovsem nikdo nedozvi, protoze zadny radar pan u sebe evidentne nemel. Ohanel se slovy faktura nefaktura a kolik to bude stat a Bogi mu rychle nabidl 20 EUR a pan rekl muze byt. Jeste si podali ruce, Bogiho poplacal po zadech a mohli jsme pokracovat. Behem 20 min jsme tedy o 76 EUR lehci a se slovy tady uz me nikdo neuvidi odjizdime ze Srbska. Hranice s Bulharskem naprosto v pohode, vsude nove napisy EU a dokonce nektere napisy v anglictine. Celni kontrola bez problemu, celniky evidentne rozesmiva napad jet do Afriky autem. V Bulharsku to uz s dalninimi poplatky maji vice promakane. Primo na hranicich sedi pan, ktery prodava dalnicni znamky (opet 5 EUR placeno v EUR). Zadnou mistni menu tedy nepotrebujeme, Bulharskem planujeme pouze projet. Vsude snih, inverze, zmrzle neodklizene cesty a – 10 stupnu. Zanedlouho nas opet stavi policie a asi si budeme na tento fakt proste muset zvyknout. Tentokrat slo ale pouze o kontrolu dalnicni znamky a vse tedy bez problemu. Na hranici s Tureckem prijizdime cca v 17 hod a poprve od nas nekdo chce i dokumenty k autu (maly technicak, zelenou kartu). Pasove kontroly nasledovaly na hranicich jeste 4, kazdych cca 200 m staly dalsi. Na te posledni slo o kontrolu auta. Pan chtel dokonce videt i stan takze hura do -10 a vytahnout stan.Jinak vse v pohode a po cca 1 hod pokracujeme dal smer Istanbul kde dneska planujeme prespat

Pasova kontrola je naprosto v pohode, celnik dokonce mluvi anglicky a po zjisteni, ze jsme z CR vytahuje jmeno Nedved a fotbal. No jeste, ze ty sportovce mame. Odbaveni auta je take docela rychle diky pomoci mistnich, behem 1 hodiny je vse vyreseno, zaplacen poplatek za dieselovy motor (100 USD), pojisteni (nase zelena karta tady uz neplati – 38 USD), silnicni dan (9 USD) a samozrejme uplatek vekslakum (50 USD). Aleppo je nastesti od hranice jen 45 km, ale je uz tma a tak se nejede moc dobre. Silnicni pravidla tady neexistuji, porad nekdo prechazi pres ulici, motorky a kola nejsou vubec osvicena a tak jsme radi, ze cca za 1 hod vjizdime do Aleppa. Tam je samozrejme doprava jeste o neco horsi, jezdi tady hlavne zlute taxiky a jsou vsude. Hotel jsme tentokrat nasli bez problemu, nastesti napisy City Center byly i v anglictine (coz pro srovnani v Turecku slovo center vubec nepouzivaji). Hotel luxusni a ne drahy na nase pomery a tak si to celkem uzivame, za takovy hotel bychom u nas zaplatili majlant. Vecer se jdeme projit a konecne i naveceret, v poslednich 2 dnech jsme jidlo moc neresili a vzdycky nekde rychle zastavili nebo si namazali chleba se syrem v aute. Ze Syranu jsme docela zmateni, nekteri se usmivaji a mluvi na nas, nekteri se jen vrazedne divaji takze strategie je jasna, hlavne se na ne moc nedivat, ale byt mili.

Vyborne jsme se vyspali! Rano pred 9 uz jsme nasackovani pred první ruinou chramu, dolivame naftu a během chvilky se objevi beduín na velbloudu, prodavači satku a taky průvodce (pan Ibrahim cca 60 let), který nas hned odchyti a nabizi prohlidku celeho města s vykladem. S radosti prijimame a zaciname prohlidku Bel temple (chram), hrobek, palacu a stareho města. Pan s nami prejizdi v aute, takze sedim uprostřed s nohama ve vzduchu, ale nastesti to nejsou dlouhe vzdalenosti. Prohlidka trvala 3 hodiny a pan si nakonec inkasuje 2 000 SP (cca 40 USD) oproti 1 600 SP domluvenym. Jsme z tohoto chovani celkem zmateni, cena se vzdycky na konci zvedne a nevime jestli proste mame zacit smlouvat nebo ne. Vzhledem k tomu, ze se nejedna o nejak vysoke castky, většinou nad tim mavneme rukou. Po prohlídce ještě zastavujeme na obed v restauraci, opet smes predkrmu a ja si davam ryzi se zeleninou a Bogi jehneci kebab. Sedame do auta a vyrazime směr Damasek a Jordansko. Rozhodli jsme se Damasek jenom projet, bydli tam 7 mil. z celkovych 17 mil. a tak uz si ted dovedeme představit jaky tam bude zmatek. Do Damasku je to cca 200 km, cesta dobra, kolem dokola jen poust, velbloudi, beduínské stany, sem tam vojaci a 170 km vzdaleny Irak.

Mirime do mesta Jerash kde planujeme prespat v kempu, ktery jsme nasli na internetu. System znaceni tady o moc lepsi neni a tak se opet ptame policistu, kteri jsou mimochodem prijemni a usmevavi, aby nam ukazali smer. Kolem 19 dorazime k hotelu a propoctem zjistujeme, ze hotel je jen o neco malo drazsi nez kemp a pronajmeme si pokoj, potrebujeme se taky osprchovat. Pokoj docela zakladni, ale staci to.
Den 8 10.1.2008
Dali jsme si arabskou snidani (bily syr ve stylu feta, rajcata, okurky, humus a jogurt s olivovym olejem, tousty zapecene s bilym syrem a další se smesi tymianu, sezamovych semen a dalsich bylin a arabsky chleba – placky) a pokecali s panem manazerem (Adnan) a kolem pul 11 se vydali smerem k mrtvemu mori a pak dále na jih do Petry, kde jsou nejlepsi pamatky z Jordanska. Venku prsi a teplota kolem 4 stupnu, ale smerem k mrtvemu mori teplota stoupa a sviti slunicko. U mrtveho more je 18 stupnu.Mrtve more každý rok ustupuje a na vyschlych plochach lide pestuji hlavne banany a rajcata. Vypada to tady najednou jinak s tim vsim zelenym, jinak je to tady jako mesicni krajina. I když svitilo slunicko, je opar a neni mozne videt na druhou stranu do Izraele.Zkousime i vodu v mrtvem mori, nekteri se i koupaji, ale „plaz“, jestli se tomu tak da rikat, je plna odpadku a tak se do vody moc nehrneme a jenom zkousime a je tepla!

Den 9-12 11.1.-15.1. 2008
Rano jsme se v klidu nasnidali a vyrazili do Petry, coz je starodavne město Nabatiu s chramy a hrobkami vytesanymi do skaly, které az do roku 1985 bylo obydleno beduiny a vláda je pote vystehovala. Petra byla soucasti hedvabne stezky do te doby, nez stezka byla odklonena a Petra zacala upadat. Do samotne Petry se vchazi uzkym kanonem mezi skalami – prisli jsme pomerne brzy a byli sami! Hlavni turisticky napor zacal az když my uz jsme se vraceli. Pronajali jsme si pruvodce na 4 hodiny, bylo nam receno, ze na Petru 4-5 hodin potrebujeme, ale jak jsme se sami presvedcili, není to az tak docela pravda. Clovek by sice mohl Petrou bloudit a lezt na ruzna mista, ale zakladni prohlidku stihnete tak za 2 hodiny. Pruvodce na 4 hodiny je tedy pekny nesmysl a vyhozene peníze, ale co uz. Pruvodce prejmenoval Bogiho na Bagdadi a tak mu od te doby tak rikam J Po prohlidce jsme se rozhodli pokracovat dále na jih do města Aqaba zjistit, kdy jede lod do Egypta a v klidu si vse vyridit. Podle informaci, které jsme měli by mely jet lode 2 – jedna rychla (1 hod) a jedna pomala (3 hod). Když jsme ovšem kolem 17 hod dorazili do Aqaby, zjistili jsme, ze dnes v noci jede jedna lod (pomala) a zítra (tedy v sobotu) zadna lod nejede

Ta by se dala charakterizovat pouze nekolika slovy – chaos, chaos, chaos. Zadna silnicni pravidla tady neplati, ze 3 pruhu si mistni bez problemu udelaji 6, blinkry nepouzivaji vůbec a nebo zase všechny 4 najednou (buhvi co to vlastne znamena), zato klakson pouzivaji bez prestani. V Kahire zije 16 mil. lidi takze najit hotel byl opet nadlidsky úkol, cedule ve vetsine pripadu pouze v arabstine a nez se nam to povedlo, bylo 20 vecer. Zustavame ale 2 noci a tak si i Disco muze na parkovisti odpocinout. Typicky turisticky vylet na pyramidy (ja na velbloudu, Bogi na koni) nas moc nenadchl, i u pyramid se vali odpadky, vsude spousta zkorumpovanych policistu, kteří jen cekaji na další baksis. Další pamatky jsme tedy ani netouzili videt a rozhodli se alespon zajit do centra Kahiry na veceri. Jeli jsme minibusem primo od hotelu a cesta trvala 2 hodiny! O tom, ze tady absolutne zapomneli na chodce ani nemluvim, chodci se jednoduse se zdvizenou rukou vrhaji mezi auta a snazi se prejit silnici. Pripojili jsme se k nim a jsme celi, no slava! Zadnou normalni restauraci se nam ovšem najit nepodarilo a tak jsme radi, ze konecne v 8 vecer se muzeme najist a davame si Pizzu Hut, kt. s nasimi scvrklymi zaludky ani nejsme schopni snist a bereme si ji s sebou na zitrejsi obed.

Den 13-15 16.1.-17.1. 2008
Rezeiky camp jsme nasli bez problemu, vlastne ma dobrou strategickou polohu hned na zacatku města. Cely camp je za zdmi a tak není slyset hluk z ulice a neustale pokrikovani mistnich, coz jsme uvitali. Zatím v campu nikdo není, ale je nam receno, ze zítra prijede 80 cyklistu, kteří se ucastni zavodu Cairo-Cape Town. Je to usmevne, ze my si myslime buhvi jake dobrodruzstvi nepodnikame a oni tady prijedou na kolech! Je pravda, ze k tomu mají cely ansambl lidi, kteří prijedou s vybavou a není tedy nutne se o nic starat, ale i tak je to vykon. Místo na kempovani je to dobre, jen nejsme schopni pochopit proc nikdo není schopen poradne se postarat o zazemi a hlavne toalety. Mají tady naprosto jiny smysl pro poradek, zaprasenou cestu sice zametaji 5x denne, ale zachod nikdo umyt nejde. A tak co nam zbyva  Rano vyrazime směr zapadni breh do udoli kralu, kraloven a dalsich pamatek. Pronajimame si lodku, která nas na druhy breh zaveze a tam uz na nas ceka taxi, které nas rozveze po pamatkach. Hrobky v udoli kralu jsou opravdu super zachovane a jedinym negativem tady je, ze každý a to vcetne policajtu neustale natahuje ruku se slovy baksis. Je třeba si dat pozor i na male deti, které sice nabidnou ruku při vystupovani z lodi, zaroven však nezapomenou okamzite zadat o peníze.

. Během dne uz toho mame dost, strazny v hrobce se dokonce pohorsoval nad tim, ze jsme mu dali malo a to nas prinutilo k tomu, ze uz nikomu nedame nic. Je to celkem otrava rikat porad No thank you pricemz nasleduje otazka Why? Nelze prejit ulici ani se na nic podivat bez toho, aniz byste se museli s mistnimi dohadovat proc si nechcete nic koupit. Jsme radi když se kolem 17 dostavame do kempu a otevirame pivko. Zítra pokracujeme dále na jih do města Aswan, z Luxoru jiz nesmime jet sami, pry se to nesmi a tak se v 11 rano pripojime k policejnimu konvoji. Cesta by mela trvat cca 3 hodiny. Cyklisti s nami pojedou i na lodi do Sudanu a tak uz vime kdo vykoupil celou 1. tridu!  Alespon se ale pokusime se s nimi domluvit ohledne prevozu auta, mozna bychom s nimi mohli pronajmout soukromy prevoz, preci jenom bychom si byli jistesti, ze se Disco v poradku do Sudanu dostane.