Idealna para in Africa 2008

Den 3 5.1.2008
Benzinky jsou po cele delce dalnice z Belehradu do Nise, většina z nich vcetne restauraci nebo obcerstveni a tak u jedne z nich (OMV) zastavujeme a davame si snidani. Vse v pohode - vajicka s toustem, kavu a dzus. Je videt, ze kultura nekurackych restauraci tady ještě zdaleka nedorazila, kouri všichni a nikdo neresi, jestli jsou nebo nejsou v blizkosti deti. Po snidani mirime dal směr Sofie a za chvilku nas opet překvapí další mytna brana. Uz automaticky vytahujeme 5 EUR, ale tentokrat chce pan listek.Ptame se ho jaky listek a ukazujeme mu 2 ucty z predchoziho dne. To ale neni to prave a pan nas bez listku, ktery, jak jsme pochopili, si meli vyzvednout drive u mytne brany (ano ted si vzpominame, ze nejake rezave budky, v kt. nikdo nebyl na ceste skutecne byly, ale vzhledem k tomu, ze tam nebyly ani zadne napisy, znacky apod., proste jsme je projeli). Pan nam odmita zvednout zavoru, odmita i nabizeny uplatek a jedinou moznosti je tedy zaplaceni 56 EUR za ztratu listku. No moc nas to nepotesilo, ale co se da delat. Mirne vzpruzeni pokracujeme dale a za necelych 10 minut nas stavi policie a se slovy PROBLEM se dovidame, ze jsme jeli moc rychle.

To jestli je to pravda se ovsem nikdo nedozvi, protoze zadny radar pan u sebe evidentne nemel. Ohanel se slovy faktura nefaktura a kolik to bude stat a Bogi mu rychle nabidl 20 EUR a pan rekl muze byt. Jeste si podali ruce, Bogiho poplacal po zadech a mohli jsme pokracovat. Behem 20 min jsme tedy o 76 EUR lehci a se slovy tady uz me nikdo neuvidi odjizdime ze Srbska. Hranice s Bulharskem naprosto v pohode, vsude nove napisy EU a dokonce nektere napisy v anglictine. Celni kontrola bez problemu, celniky evidentne rozesmiva napad jet do Afriky autem. V Bulharsku to uz s dalninimi poplatky maji vice promakane. Primo na hranicich sedi pan, ktery prodava dalnicni znamky (opet 5 EUR placeno v EUR). Zadnou mistni menu tedy nepotrebujeme, Bulharskem planujeme pouze projet. Vsude snih, inverze, zmrzle neodklizene cesty a – 10 stupnu. Zanedlouho nas opet stavi policie a asi si budeme na tento fakt proste muset zvyknout. Tentokrat slo ale pouze o kontrolu dalnicni znamky a vse tedy bez problemu. Na hranici s Tureckem prijizdime cca v 17 hod a poprve od nas nekdo chce i dokumenty k autu (maly technicak, zelenou kartu). Pasove kontroly nasledovaly na hranicich jeste 4, kazdych cca 200 m staly dalsi. Na te posledni slo o kontrolu auta. Pan chtel dokonce videt i stan takze hura do -10 a vytahnout stan.Jinak vse v pohode a po cca 1 hod pokracujeme dal smer Istanbul kde dneska planujeme prespat

Pasova kontrola je naprosto v pohode, celnik dokonce mluvi anglicky a po zjisteni, ze jsme z CR vytahuje jmeno Nedved a fotbal. No jeste, ze ty sportovce mame. Odbaveni auta je take docela rychle diky pomoci mistnich, behem 1 hodiny je vse vyreseno, zaplacen poplatek za dieselovy motor (100 USD), pojisteni (nase zelena karta tady uz neplati – 38 USD), silnicni dan (9 USD) a samozrejme uplatek vekslakum (50 USD). Aleppo je nastesti od hranice jen 45 km, ale je uz tma a tak se nejede moc dobre. Silnicni pravidla tady neexistuji, porad nekdo prechazi pres ulici, motorky a kola nejsou vubec osvicena a tak jsme radi, ze cca za 1 hod vjizdime do Aleppa. Tam je samozrejme doprava jeste o neco horsi, jezdi tady hlavne zlute taxiky a jsou vsude. Hotel jsme tentokrat nasli bez problemu, nastesti napisy City Center byly i v anglictine (coz pro srovnani v Turecku slovo center vubec nepouzivaji). Hotel luxusni a ne drahy na nase pomery a tak si to celkem uzivame, za takovy hotel bychom u nas zaplatili majlant. Vecer se jdeme projit a konecne i naveceret, v poslednich 2 dnech jsme jidlo moc neresili a vzdycky nekde rychle zastavili nebo si namazali chleba se syrem v aute. Ze Syranu jsme docela zmateni, nekteri se usmivaji a mluvi na nas, nekteri se jen vrazedne divaji takze strategie je jasna, hlavne se na ne moc nedivat, ale byt mili.

Den 5 7.1.2008
V Ankare mame velmi podobnou zkušenost jako v Istanbulu, obrovske město a tak opet bloudime, kupujeme mapu, znovu bloudime a opet nas stavi policie. Tentokrát ovšem Bogi policistu odzbrojil hned na zacatku a zoufale mu řekl, ze hledame hotel Radisson (opet nalezen na internetu na http://www.lastminute.com/) . Lamanou angličtinou nam to vysvětlil a poslal nas dal J Nastesti jsme byli uz velmi blizko a hotel nasli bez dalších problemu. Padaji do nas další panacky merunky, prece jenom se blízime zemim, v kterých alkohol není standard a tak se radeji snažíme merunky co nejdříve zbavit. Po několika panacich ještě potrebujeme na internet a při cekani se Bogi seznamuje s mistnimi bankeri, kteří ho pozvou na drink. Boginu sice při představě dalšího drinku zasviti oci a o to vice je překvapen, když objednany drink je minerální voda J Rano odjizdime z Ankary hned po snidani a nasim cilem je pro dnesek Aleppo v Syrii.V Ankare je -5 stupnu a snih, ale na pobrezi Stredozemniho more teplota prijemne stoupa na 14 stupnu, meni se i krajina, ktera je ted typicky primorska (pomerance, palmy atd.). Z hranic se Syrii mame trosku obavu hlavne kvuli byrokracii, ktera nas ceka ohledne auta. Pri prijezdu na Syrske hranice nas ovsem hned odchytne jakysi vekslak, ktery slibuje, ze nam vse pomuze odbavit.

Vyborne jsme se vyspali! Rano pred 9 uz jsme nasackovani pred první ruinou chramu, dolivame naftu a během chvilky se objevi beduín na velbloudu, prodavači satku a taky průvodce (pan Ibrahim cca 60 let), který nas hned odchyti a nabizi prohlidku celeho města s vykladem. S radosti prijimame a zaciname prohlidku Bel temple (chram), hrobek, palacu a stareho města. Pan s nami prejizdi v aute, takze sedim uprostřed s nohama ve vzduchu, ale nastesti to nejsou dlouhe vzdalenosti. Prohlidka trvala 3 hodiny a pan si nakonec inkasuje 2 000 SP (cca 40 USD) oproti 1 600 SP domluvenym. Jsme z tohoto chovani celkem zmateni, cena se vzdycky na konci zvedne a nevime jestli proste mame zacit smlouvat nebo ne. Vzhledem k tomu, ze se nejedna o nejak vysoke castky, většinou nad tim mavneme rukou. Po prohlídce ještě zastavujeme na obed v restauraci, opet smes predkrmu a ja si davam ryzi se zeleninou a Bogi jehneci kebab. Sedame do auta a vyrazime směr Damasek a Jordansko. Rozhodli jsme se Damasek jenom projet, bydli tam 7 mil. z celkovych 17 mil. a tak uz si ted dovedeme představit jaky tam bude zmatek. Do Damasku je to cca 200 km, cesta dobra, kolem dokola jen poust, velbloudi, beduínské stany, sem tam vojaci a 170 km vzdaleny Irak.

. Damasek opet nocni mura, jednomu chlapikovi jsme pravdepobobne urvali zrcátko jak se na nas tlačil, ale Disko bez ujmy! Diskutujeme o zivotni urovni v Syrii, je tady celkem bida, domy v Damasku jsou většinou pouze rozestavene, nejhezčí jsou mesity. Jak jsme zjistili, muslimove se modli 5x denne, k tomu jim vzdycky někdo zpiva z amplionu. Nejlepe je pry jit do mesity, ale modlit se da doma vždy smerem na vychod (napr. v hotelovych pokojich mají cedulku na strope kterym smerem je vychod) a dokonce i v jinou dobu, ale 5x denne by se mělo dodrzovat. Dobri muslimove striktne nepiji alkohol. Fotky prezidenta jsou tady na kazdem kroku, některi ho dokonce mají vylepeného na zadnim okne aut. Nastesti jsme v Damasku nakonec na poslední chvili uvideli snad jediny napis Jordánsko a tak s velkou slavou opouštíme toto silene město. Na hranici je to cca 100 km. Hranicni kontrola tentokrat probehne bez vetsich problemu a také bez pomoci mistnich.Smenujeme EUR za jordanske dinary (100 EUR = 90 JD) a platime viza (20 JD), povinne pojisteni (19,5 JD) a silnicni dan na tyden a samozrejme razitko do karnetu (15 JD).Jordansko vypada, ze je vice vyspele, kolem cest je poradek, temer zadne odpadky tady nejsou (narozdil od Syrie kde se odpadky jednoduse vyhazuji primo na ulici) a existuji normalni domy, no spise palace na nase pomery.

Den 9-12 11.1.-15.1. 2008
Rano jsme se v klidu nasnidali a vyrazili do Petry, coz je starodavne město Nabatiu s chramy a hrobkami vytesanymi do skaly, které az do roku 1985 bylo obydleno beduiny a vláda je pote vystehovala. Petra byla soucasti hedvabne stezky do te doby, nez stezka byla odklonena a Petra zacala upadat. Do samotne Petry se vchazi uzkym kanonem mezi skalami – prisli jsme pomerne brzy a byli sami! Hlavni turisticky napor zacal az když my uz jsme se vraceli. Pronajali jsme si pruvodce na 4 hodiny, bylo nam receno, ze na Petru 4-5 hodin potrebujeme, ale jak jsme se sami presvedcili, není to az tak docela pravda. Clovek by sice mohl Petrou bloudit a lezt na ruzna mista, ale zakladni prohlidku stihnete tak za 2 hodiny. Pruvodce na 4 hodiny je tedy pekny nesmysl a vyhozene peníze, ale co uz. Pruvodce prejmenoval Bogiho na Bagdadi a tak mu od te doby tak rikam J Po prohlidce jsme se rozhodli pokracovat dále na jih do města Aqaba zjistit, kdy jede lod do Egypta a v klidu si vse vyridit. Podle informaci, které jsme měli by mely jet lode 2 – jedna rychla (1 hod) a jedna pomala (3 hod). Když jsme ovšem kolem 17 hod dorazili do Aqaby, zjistili jsme, ze dnes v noci jede jedna lod (pomala) a zítra (tedy v sobotu) zadna lod nejede

Ta by se dala charakterizovat pouze nekolika slovy – chaos, chaos, chaos. Zadna silnicni pravidla tady neplati, ze 3 pruhu si mistni bez problemu udelaji 6, blinkry nepouzivaji vůbec a nebo zase všechny 4 najednou (buhvi co to vlastne znamena), zato klakson pouzivaji bez prestani. V Kahire zije 16 mil. lidi takze najit hotel byl opet nadlidsky úkol, cedule ve vetsine pripadu pouze v arabstine a nez se nam to povedlo, bylo 20 vecer. Zustavame ale 2 noci a tak si i Disco muze na parkovisti odpocinout. Typicky turisticky vylet na pyramidy (ja na velbloudu, Bogi na koni) nas moc nenadchl, i u pyramid se vali odpadky, vsude spousta zkorumpovanych policistu, kteří jen cekaji na další baksis. Další pamatky jsme tedy ani netouzili videt a rozhodli se alespon zajit do centra Kahiry na veceri. Jeli jsme minibusem primo od hotelu a cesta trvala 2 hodiny! O tom, ze tady absolutne zapomneli na chodce ani nemluvim, chodci se jednoduse se zdvizenou rukou vrhaji mezi auta a snazi se prejit silnici. Pripojili jsme se k nim a jsme celi, no slava! Zadnou normalni restauraci se nam ovšem najit nepodarilo a tak jsme radi, ze konecne v 8 vecer se muzeme najist a davame si Pizzu Hut, kt. s nasimi scvrklymi zaludky ani nejsme schopni snist a bereme si ji s sebou na zitrejsi obed.

Den 13-15 16.1.-17.1. 2008
Rezeiky camp jsme nasli bez problemu, vlastne ma dobrou strategickou polohu hned na zacatku města. Cely camp je za zdmi a tak není slyset hluk z ulice a neustale pokrikovani mistnich, coz jsme uvitali. Zatím v campu nikdo není, ale je nam receno, ze zítra prijede 80 cyklistu, kteří se ucastni zavodu Cairo-Cape Town. Je to usmevne, ze my si myslime buhvi jake dobrodruzstvi nepodnikame a oni tady prijedou na kolech! Je pravda, ze k tomu mají cely ansambl lidi, kteří prijedou s vybavou a není tedy nutne se o nic starat, ale i tak je to vykon. Místo na kempovani je to dobre, jen nejsme schopni pochopit proc nikdo není schopen poradne se postarat o zazemi a hlavne toalety. Mají tady naprosto jiny smysl pro poradek, zaprasenou cestu sice zametaji 5x denne, ale zachod nikdo umyt nejde. A tak co nam zbyva  Rano vyrazime směr zapadni breh do udoli kralu, kraloven a dalsich pamatek. Pronajimame si lodku, která nas na druhy breh zaveze a tam uz na nas ceka taxi, které nas rozveze po pamatkach. Hrobky v udoli kralu jsou opravdu super zachovane a jedinym negativem tady je, ze každý a to vcetne policajtu neustale natahuje ruku se slovy baksis. Je třeba si dat pozor i na male deti, které sice nabidnou ruku při vystupovani z lodi, zaroven však nezapomenou okamzite zadat o peníze.

Den 16-17 18.1.-19.1. 2008
Uz druhy den jsme v Aswanu na jihu Egypta. Nakonec jsme se ke konvoji z Luxoru nepripojili a dle rady jednoho Nemce z kempu jsme vyrazili sami smerem na zapad a jeli po dalnici v pousti az do Aswanu. Během cesty nas cekalo několik policejnich zastavek, ale všechny v pohode a projeli jsme bez problemu. V Aswanu opet kempujeme, je tady prijemny kemp u Nilu, do centra města daleko a pote, co nas mistni opet uz po nekolikate okradli, uz stejne zadne lidi nechceme videt. Za vcerejsi obed (kure s ryzi a salatem) nam nauctovali 100 EP coz je zhruba 12 EUR pricemz dneska jsme měli ještě lepsi obed za 25 EP! Je to proste drzost, ale holt když nezname mistni ceny, je tezke se s nimi hadat. Dnes jsme také potkali jednoho Nemce, který je na motorce na ceste uz od rijna a pojede s nami do Sudanu. Když jsme ho poprve uvideli, rekli jsme si, ze se asi snazi vypadat jako Egyptani, spinavy byl az za usima. Nakonec se z neho ale vyklubal byvaly generalni reditel Thyssen Krupp v Brazilii, který se vykaslal na praci před 5 lety a od te doby jezdi po svete. A ten se teda vyznal! Prisel do restaurace, zeptal se kolik stoji caj a pote co mu bylo receno ze 2 egyptske libry, řekl, ze zaplati jen 1 a bylo to! Cenu si pro jistotu domluvil predem a pokud se mu zamlouvala, zustal, v opacnem pripade odesel.

Den 18-21 20.1.-23.1. 2008
Na lod jsme se dostali 21.1. v 10 hod rano, zabrali mista za kapitanskou kabinou, protože to bylo jedine místo chranene jakz takz před vetrem a spolecne s Jochenem (nas novy nemecky kamarad) jsme cekali a sledovali neuveritelne mnozstvi věci, které se snazi dostat na lod. Porad prijizdely další a další nakladaky nalozene neskutecnym zpusobem a nosili naklad na lod. Nakonec i probojovani se na zachod byl opravdu sportovni vykon mezi vsemi temi krabicemi. Lod vyrazila ve 20:00 vecer a v Sudanu jsme vylezli z lodi druhy den kolem 15 hod. Auta tady samozrejme nejsou. Sehnat nejake informace je téměř nemozne, lidi umi anglicky jen zakladni fraze, ale aspon jsou mili a na první pohled ne tak otravni jako v Egypte. To jestli ovšem lod dorazi dneska nam nikdo není schopen rict. Po dalsim cca 2 hodinovem cekani dostaneme zpravu, ze se uz dneska pravdepodobne nic nestane a tak skocime nekomu do auta a nechame se svezt do „centra“, tam u první hospody zastavime a konecne se najime.Davame si rybu, fazole a brambory a samozrejme chleba, ten je tady daleko lepsi nez v Egypte. Alkohol tady neprodavaji vůbec a tak by se hodil, aspon pivko kdyby bylo!